Dlouhá desetiletí byl běžnou součástí kamen i krbů rošt umístěný na dně topeniště. Díky této litinové mřížce se pod dřevo dostával spalovací vzduch, který rozdmýchával oheň. Vše fungovalo, proč se tedy dnes s roštem v krbech a kamnech setkáváme stále méně a kamnáři doporučují bezroštové ohniště?
Někteří zákazníci až teprve při předávce nového topidla zjistí, že žádný rošt nemá. Logicky se ptají – někteří zvídavě, jiní s počáteční nejistotou až podezíráním, jestli jsme je o něco neochudili. Po vysvětlení se všichni uklidní a z dlouhodobého pohledu si pak bezroštové topení vždy pochvalují.
Trocha (nutné) teorie (spalování) nikoho nezabije
Hoření je oxidace – chemická reakce látek, ze kterých se palivo skládá, se vzdušným kyslíkem. Běžně je hoření vnímáno spíše jako řekněme „hmotná materiálová záležitost“ – přiložíme „hmotné“ palivo, podpalovačem vyvineme teplotu a ona „hmota“ začne „hořet“.
Ve skutečnosti ale v topeništi probíhá látková přeměna z pevného skupenství na plynné. Dosažením reakční teploty, kterou dodáme zažehnutím zápalky či zapalovače, se z pevných látek podpalovače a později i paliva stávají plyny a plynné sloučeniny. V případě dřeva jde o prchavé uhlovodíky, které velmi rády reagují právě s kyslíkem za vzniku viditelného plamene. Současně s tím dochází k uvolňování energie uložené v palivu v posledních několika desítkách (dřevo) nebo dokonce milionech let (uhlí).
Proč zmizel rošt z topenišť na dřevo?
Stále ještě obecně zažitou představou je, že vzduch (resp. kyslík) je nutné nějakým způsobem dostat pod dřevo. Jen tak je možné, aby byl rozdmýchán plamen a jen tak může chytit další shora přiložené dřevo. To vše by platilo, pokud bychom mluvili o topeništi na uhlí, ve kterém byl rošt skutečně nutný.
Uhlí totiž patří mezi paliva nezplyňující, tedy taková, která nehoří plamenem. Jeho absence signalizuje, že při hoření neuvolňuje uhlí spalitelné plyny a pouze žhne jeho pevná složka. Ta se přeměňuje na plyny nespalitelné (zplodiny v podobě kouře odcházejícího komínem), které už se vzdušných kyslíkem nereagují. Uhlí bylo skutečně nutné neustále aktivně rozdmýchávat, aby byla udržena reakční teplota.
(Pozn.: V očích chemika se dopouštím značně zjednodušeného pohledu, za což se mu případně omlouvám, nicméně pro účely objasnění tématu v tomto rozsahu si s ním musíme vystačit.)
Dřevo hoří shora, proto je použití bezroštového ohniště logické
Ano, je to tak. Zmíněné uhlovodíky, které je třeba zažehnout, aby vznikl plamen, unikají přirozeně ve směru působení tahu komína – vzhůru. Přivádět spalovací vzduch ke dnu topeniště, kde leží ještě nezplyněná pevná hmota, tak nedává logický smysl. Uhlovodíky je nutné s kyslíkem co nejdokonaleji promíchat v místě, kde je jich co nejvíce a zároveň je zde i co nejvyšší teplota.
Jako ideální se experimenty i dlouhou praxí ověřily přibližně 2/3 vnitřní výšky spalovacího prostoru. Právě proto se ve stěnách a na zádech mnoha topenišť v posledních letech objevily trysky v podobě otvorů, dírek, škvír a mezer. Pomocí nich se kyslík dostává cíleně do míst, kde spalování neochlazuje, ale naopak přispívá k jeho průběhu.
Výsledek = vyšší účinnost, menší spotřeba, nižší emise škodlivin
Bezroštová ohniště vykazují díky lepším spalovacím podmínkám řádově nižší hodnoty emisí škodlivých látek, zejména nespáleného CO, NOx (oxidů dusíku) a prachových částic (sazí a mikroprachu). Právě posledně jmenované produkty spalování jsou stále silněji řešeným problémem, protože jejich vdechování způsobuje vážné zdravotní potíže.
Pokud je čisté a suché dřevo spalováno ve správně navrženém, provozovaném i udržovaném spotřebiči, je jeho dopad na okolí minimální a pro přírodu i člověka bez jakýchkoli následků. Zároveň vzniká jen zanedbatelné množství popela, protože veškerá spalitelná hmota se přemění na plyny. Díky tomu je možné u bezroštového topeniště vybírat popel při denním topení i jen jednou za 2-3 týdny.
Váš kamnář, Honza Temr
>> Všechny aktuální články ze seriálu „Kamnářská abeceda“ najdete zde <<
Stále hledáte odpovědi na svoje otázky?
Je kamnář, který hledá a nachází efektní i praktická řešení. Tvorbu krbů a kamen považuje za obor „mikroarchitektury“ a tvrdí, že jsou zároveň wellness produktem. Honza nabízí možnost nezávislého odborného on-line poradenství, je autorem tisíců návrhů a technických konceptů ze kterých sestavuje oblíbené e-katalogy.
Původním vzděláním je ekonom se specializací na strojírenský průmysl. Díky tátově vášni pro stavebnictví a stavební řemesla se Honza ke kamnařině dostal už v roce 1999 a našel v ní to, co hledal – kreativitu, udržitelnost, krásu. V roce 2008, nedlouho po dokončení studií na vysoké škole, absolvoval rekvalifikaci v Horní Bříze, v místě známém dlouhou tradicí keramických výrobků včetně kamnářských kachlů.
Honzovi můžete napsat e-mail na temr@temr.cz